Mobirise

Historie Míseček a Krkonoš vůbec

Tato sekce je v prozatímním stádiu vývoje. Chtěl bych se tu věnovat starým fotografiím a obrázkům Krkonoš, jejich hlavních turistických destinacích a krásám přírody. Především se zaměřím na Mísečky.

Dolní Mísečky

První fotografie je pro mně velice vzácný historický materiál, protože na ní jsou vyfotografovány Dolní Mísečky a dvě chaty, Flora (vlevo) a Tesla (Flora byla dříve ČKD Praha a Tesla, byla Tesla :-), tedy alespoň se tak jmenuje po asi 40 let. Kdysi dávno se jmenovala prý Enzian - Hořec).
Snímek pochází někdy ze sedmdesátých let (je to pohlednice, možná má někdo doma stejnou...?). Obě budovy vypadají teď úplně jinak, Flora je přistavěná, Tesla se taky změnila. Podobný snímek by v současnosti nebylo možné pořídit, hlavně kvůli stromům, jednak na místě, kde stál fotograf, jednak stromy teď obklopují obě budovy.

Waldheim - Lesní útulek

Další fotka je snad ještě vzácnější, protože je na ní bouda Waldheim - Lesní útulek. Bouda se nacházela na Dolních Mísečkách, když byste z parkoviště šli přes můstek nad Jizerkou, tak hned jako první nalevo, asi někde naproti dnešní chatě Sv. Hubert.
Lesní útulek vyhořel, myslím někdy za první republiky, prostě dnes už není. Předpokládám, že tato fotografie pochází někdy z konce 30. let, kdo si ji pozorně prohlédne, zjistí, že v popředí je dopravní značka, která vypadá docela soudobě.
Ještě taková zajímavost - originál, ze kterého jsem skenoval, byl špatně přenesen na fotografický papír. Prostě snímek byl zrcadlově převrácen. Teď máte možnost ale vše vidět správně. 

Waldheim podruhé

Waldheim podruhé, tentokrát z jiného úhlu. Fotograf stál nejspíš někde v místě dnešního parkoviště. V pozadí údolí Dolních Míseček.

Jestřábí boudy

Byly postaveny v druhé polovině 30. let jako kasárny pro vojáky v nedalekém opevnění. Původně Jestřábích bud bylo pět. Za druhé světové války tam měli němci výzkumnou polární stananici. Prý zde panovaly podobné podmínky jako v Grónsku. Po válce je měl podnik Interhotel Krkonoše. Čtyři boudy sloužily jako ubytovny pro rekreanty a jedna bouda byla provozována jako restaurace. K chatám byl také vybudován malý lyžařský vlek. Časem chalupy chátraly a byla potřeba větší rekonstrukce, stát do rekonstrukce neinvestoval a možná důsledkem špatného technického stavu se objevují na chatách požáry. První bouda vyhořela v začátkem 50.let druhá v roce 1970. V sedmdesátých letech objekty sloužily jako ubytovny pro dělníky kteří pracovali na nedaleké Labské boudě.

Z důvodů špatného odvodu odpadní vody, splašky byly svedeny přímo do Kotelních jam, byl provoz v objektech uzavřen a 28. 9. 1986 KRNAP provedl jejich stržení a rozebrání.

V současné době na místě Jestřábích bud stojí trafostanice s garáří která slouží pro Vrbatovu boudu

Interiér Jestřábích bud můžete také vidět ve filmu: Svatební cesto do Jiljí (1983) od režisera Hynka Bočana. 

Výstavba opevnění a Masarykovy horské silnice

Výstavbě opevnění na sklonku třicátých let dvacátého století předcházel projekt a výstavba takzvané Masarykovy horské silnice, jejíž budování bylo slavnostně odstartováno v roce 1934. Začínala nedaleko Jilemnice a podél toku Jizerky a kolem Dolních a Horních Míseček měla dosáhnout vrcholu Zlatého návrší a končit smyčkou u dnešní Vrbatovy boudy. Účel byl již zcela jasný – v sousedním Německu se totiž krátce po nástupu Adolfa Hitlera k moci začala stavět takzvaná sudetská silnice z Vratislavi až prakticky k hranicím, která výrazně snižovala možnost obrany západních Krkonoš.
Stavba silnice na české straně hor měla kromě strategických důvodů (o kterých se raději mnoho nemluvilo) za úkol také snížit následky doznívající hospodářské krize a zvýšit turistický ruch v této části hor. Čtvrtý – nejobtížnější úsek z Míseček byl započat firmou Fifka a Moravec v květnu 1934 a již 10. srpna 1936 proběhlo slavnostní otevření. Celkové náklady byly čtyři a půl miliónu Kč.
V návaznosti na tuto silnici měla na hřebenech vyrůst takzvaná Švehlova chata. Nemá cenu zde rozebírat smysl takové stavby jejíž výstavba byla plánována v těchto místech krkonošského hřebene v nadmořské výšce téměř 1400 metrů nad mořem. Význam byl spíše symbolický a chata měla demonstrovat nárok českého státu na toto převážně německé území. Měla obsahovat luxusní pokoje, vinárnu a restauraci o několika sálech, holičský salon a turistickou ubytovny. O slavnostním založení chaty dnes svědčí pouze polozapomenutý základní kámen, ležící nedaleko Vrbatovy boudy, na který počátkem září 1936 poklepalo hned několik ministrů a mnoho význačných funkcionářů, za přítomnosti velkého množství přihlížejících. Ddo suterénu měly být zabudovány kulometné pevnůstky, začleněné do systému plánovaného opevnění v této oblasti.

Řopík je označení malé betonové pěchotní pevnůstky pohraničního opevnění. Lidové označení Řopík vzniklo podle ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací), které výstavbu řídilo a zadávalo práci externím společnostem.
Snímek z výletu Beneckých turistů do odstoupeného pohraničí. Listopad 1938
Civilní pracovní prapor přidělený ke 22 hraničnímu praporu nastupuje na Horních Mísečkách.
Německá propagační fotografie řopíku na Zlatém Návrší. - v pozadí Labský důl a hraniční hřeben. 

Dostali jsem emailem jednu milou pamětnickou vzpomínku:


V Praze 25.1.2009

Na www jsem našel Vaše pěkné stránky o chatě TESLA a okolí. Posílám Vám k tomu toto pamětnické svědectví:
V roce 1953 jsem byl na lyžích na Mísečkách v chatě Tesla na školním výcviku 1. třídy průmyslovky. Tak se už Chata Tesla jmenovala tehdy. Tedy před 56 lety (píšete, že se tak jmenuje jen 40 let) Správcem chaty byl tehdy starší prima, veselý a společenský člověk. Protože všechno jídlo, které nám servírovali bylo podle něho " výživné" přezdívali jsme mu pan "Výživa". Polévky byly podle něho sice "z českých luhů a hájů", ale také výživné. Na okolních loučkách bylo lyžování i pro začátečníky. Byla tam i půjčovna lyží. Bylo nás asi 30 a myslím, že ten týden jsme byli v chatě sami. Okolo nebyly žádné velké stromy. Vaše stránky jsem si se zájmem prohlédl, je to dobře ukázat, že i dříve lidé žili a pracovali.

Děkuji
S pozdravem Ing. Václav Nejedlý

Dopis z 26. června 2010


Vážený pane,

můj syn náhodně objevil vaše stránky a tak mi hned napsal, že se zabýváte historii Dol. Míseček.Já a můj první manžel jsme na Mísečkách 7 let žili, přímo na chatě Tesla. Narodil se mi tam syn sice né na chatě, ale v Jilemnici. Bylo tenkrát velice těžké dostat se dolu na silnici museli mně dát na rohačky, aby mně svezli do Jilemnice. Napadlo zrovna hodně sněhu. Mi jsme 7 let správcovali na Tesle byla to tenkrát rekreační chata Tesly Holešovice. Byli jsme tam od roku 1962 až do roku 1969. Manžel vařil a já to ostatní na sezonu jsme mněli pomocnici. Chata v tu dobu co jsme tam byli tak praskala ve švech. Byla pro 40 lidí na pokojích a nahoře dvě společné nocležny, každá po 11 lidech. V týdnu se obsazovala nocležna jen pro jednu rodinu, ale jezdilo se na soboty n eděle. To znamená, že byly týdení rekreace a ještě na sobotu přijel plný autobus lidí. Ty si složili bagáž a čekali až ve 16. hod. odjedou týdený,ale to znamená, že od 12.hod do16.hod bylo v chalupě 100 lidí. Dovedete si představit jak to tam asi vypadalo. Turnus týdení odjel a musela se dát chata pro nový turnus do pořádku a v neděli znova. Když jsme nastoupili v tom roce 1962 tak se dodělávala silnice z Vítkovic na Dol. Mísečky. K chalupě nebyl žádný povoz vše jsme museli vozit autobusem. Šli jsme na hory jelikož nám to doperučil doktor já byla po těžké nemoci a starší dcera také. Šli jsme tam tenkrát s velkým nadšením a ani né pro peníze. Já miluji hory také jsem závodila na ly žích tak pro mně to byla nádhera. Tenkrát jsme se tam sešli všichni skoro mladí a nový lidé Mně bylo 21 let a muž byl o 5 let starší.. Jak píše ten pán Nejedlý o tom panu ,,Víživovi" tak ten se jmenoval pan Javůrek byl tam s manželkou, která vařila. Po nich jsme právě nastupovali. Ta Tesla se opravdu za němců jmenovala Encián a vlastnili jí Krauzovi nevím jak se psali ono na dolních Mísečkách bylo těch Krauzů více to byli bratři a sestry.Muži byli lesní dělníci a ženy v domácnosti a občas nějaký ten turista. V chodbě na Tesle dole byl stůl za nás tam také ještě byl, dávali jsme na něj čaj a svačiny dětem tam paní Krauzová dala džbán s mlékem a bochník chleba, máslo, (oni měli krav ky tam na horách mněli všichni kravky ) a misku na peníze. Kdo přišel z turistů mohl se tam zastavit ukrojit si chleba a namazat a do misky dal nějaký ten obnos jako to bylo dříve na toaletách Dnes by to vše snědli a ještě ukradli peníze a je by vykradli. Oni to na těch horách byli chudí němci tak jak češi bez rozdílu. To je rozdělil až potom Hitler. Za války na té Tesle ty Krauzovi podle vyprávění pana Hanuše byli dost proti Hitlerovi, ale ty ostatní se nechali strhnout Henlinem no a jelikož to bylo příbuzenstvo tak se museli přidat. Toho největšího Henlainovce tam prý po válce zastřelily Všichni byli po válce odsunuti. Na chalupách se nezamykalo ÓOOOO kde ty loňské sněhy jsou. Píši co jsem slyš ela z vyprávění od pana Hanuše rodáka ze Štěpanic a později majitele Chirany.

Chalupy za nás byly dole u parkoviště: tak zvaná kůrovcová bouda tu tam postavili dělníkům když vypukla kůrovcová kalamita,aby měli kde přespat. Ta byla po pravé straně před lávkou.Po levé straně byla chata,,Sběrných surovin Praha" tam správcovala paní hajná kousek od sběrných byla totiž hájenka a tam žila s mužem a dětmi jmenovali se Milada a Jiří Kuželovi. Dále po cestě po pravé straně byla chata ,,Chirany Praha"( Chyrurgické nástroje) a za ní ten hezký domeček byl soukromí to mněl ten pan Hanuš Jaroslav správce též Chirany, žil tam se svojí družkou paní Fafunkovou.Po levé straně šikmo stával ten Waldheim, ale za nás to bylo už ruina. Po levé straně dále byla soukromá chata a vlastnila ji paní Dietlová ona byla němka a vzala si čecha,ale byla z Prahy . Byli jsme tam všichni Pražáci. Vedle byla chata ,,Sokla Vršovice Praha - lyžařský oddíl" Nad Chiranou po lávce pod lesem je soukromá chata pana Zengra z Prahy. Jeho syn a snad i vnuk pracují v české televizi bývaji psáni v titulkách Zdeněk Zengr, tak to je jejich chalupa nebo byla teď už nevím jestli ji mají.Dále po cestě byly chaty ČKD kompresory ,Tesla, dále chata ,,Chemie"(ministerstvo chem. průmyslu), při cestě dál to měli ,,Očkaři"(21.vodácký oddíl Praha ) staří bardi mezi nimi Stanislav Motl skladatel mnoha trempských písní. Nad nimi také ,,"chata ČKD, ale sportovní oddíl to bylo jen tak na přespávání na soboty neděle pro madý. Vedle chata LOM ( letecké opravny Malešic Praha) správcovali tam manželé Míla a Jan Bartoňovi.
Další malá chaloupka cestou na mísečky zkratkou ta byla soukromá a mněl ji někdo z těch přátel od ,,Očkařů" na ty už se nepamatuji, ale hodně by věděl Ivan Hezoun , to je syn toho pana Hezouna o kterém píši ,který má ten penzion pod lesem vedle,, chaty Orel "( to byla organizace něco jako ,,Junák")Pod Orlem byla chata (,,Meopty Košíře - Praha )vyráběli optické přístroje dnes je tam snad penzion.N a vaší chatě ČKD dlouho správcoval pan Hezou Bořivoj,ale každý ho znal jako ,,Boru" on byl znám od Jilemnice až po Mísečky z nás chatařů byl jediný pojízdný a to že mněl ,,Rikšu" a na ní jezdil v zimně i v létě. Kolikrát i nám vozil nákup. Byli jsme tam tenkrát dobrá parta a moc jsme si po máhali. Pan Hezoun byl znám i ve Šipndlu, byl totiž členem horské služby.Jinak jsme chodili nakupovat do Jilemnice a to ještě jel autobus jen dvakrát denně. V Jilemnici dole na křižovatce na Vrchlabí v Hrabačově, měl obchod pan Macháček byl z Vítkovic a toho znal každý, on tak rychle mluvil, ale byl velice ochotný a jelikož jsme byli bez dopravy tak nám dal často nákup do pytlů a dal nám to na autobus a autobus nám to vyhodil nad chatou. Všichni jsme se tam znali autobusáci, pošťáci ze Špindlu, dřevaři,lékaři atd... Tesla byla jediná chalupa kde byl povolen ,,Pasant" mohli jsme cizím lidem prodávat ,ale jenom nápoje jídlo ne.

Na Dolních Mísečkách byly tři lyžařské vleky : Na Vršovické chatě ten jel k cestě, na Tesle ten byl od silnice přes cestu až k potoku a na ČKD sport. oddíl ten byl od jejich chalupy přes cestu k potoku. Na Horních Mísečkách byl v tu dobu jen jeden vlek a to od Jilemnické boudy podle lesa a ten byl veřejný. Jinak ty tři vleky na dol. Mísečkách byly pouze soukromé.Celoročně obsazené byly chaty Chirana, Vaše ČKD, Tesla a LOM na nich byl provoz v létě v zimně. Jezdili penzisti ,školy a v sezoně zamněstnanci.Také byla celoročně obsazená chata ,,Benzina"správcovali tam manželé Crkvovi a po nich to mněl Karel Kolenčík.
Na Jilemnické byl vedoucí pan Slavíček ten byl ze Špindlu.


Vážený pane až budu mít více času tak vám naskenuji nějaké foto, které mi zbylo, ostatní jsem už rozdala dětem a nevím jestli je ještě mají. Ta pohlednice co poslal ten pán Nejedlý, tak já mám originál a to fotil známý fotograf ,,Krkonoš" pan Zdenko Fejfar (syn když se narodil tak dostal od něho knihu s věnováním a podpisem, kterou právě v tu dobu vydal) také když jezdil fotit na Zlaté návrší tak se u nás zastavil. Měl chalupu ve Vítkovicích.

Na Mísečkách se také jel ,,Závod míru" jedna etapa vedla na ,,Zlaté návrší" časovka. Jela se zde také jednou ,,šestideni motocyklová soutěž" a jedna etapa vedla ze Špindlu dole kolem pana Zengra lesem přes lávku u Chirany na silnici.

Bylo by toho hodně vyprávění mám na to hezké vzpomínky vychovala jsem tam své děti dcera tam chodila ve Vítkovicích až do páté třídy. Také jsme zažili kalamity, že autobus jezdil týden jen k hotelu ,,Skála" ve Vítkovicích co bylo sněhu ani nemohly protahovat a mi jsme museli pro zboží na lyžích také až tam. Byli jsme mladí a já lyžařka měli jsme elán a tak nám to ani nevadilo. Později jsme si koupili auto a potom nám Tesla koupila ,,Gaza" toho tam mněli potom všichni.

Na Teslu k nám chodili si také posedět lékaři z Jilemnice byli tak v našich letech tak jsme se kamarádili. Od Míseček až po Jilemnici jsme byli taková velká rodina. Všichni jsme se znali ono nás tam mnoho nebylo.

Doufám, že se v tom vyznáte a co by Vám nebylo jasné tak Vám ráda zotpovím a nebo se ptejte.


S horským pozdravem Jana Hrbková.
Otvovic 137
27327


Tenkrát jsme se jmenoval Jana a Sláva Houškovi zajímavé, že skorem všude na chatách byli manželské páry a po odchodu z hor jsme se hnedle všichni rozvedli.
Asi ponorková nemoc a nebo jsme byli všichni mladí a nezralý.


Posílám vám k dopisu jednu Prezentaci pro zasmání já když jsem si ji prohlížela tak jsem smíchy brečela, taky jsem to tak zažila. Občas se jezdím na Mísečky podívat.Druhý můj manžel, který mi letos v lednu zemřel a byl také lyžař( jun. reprezentat v sjezdovém lyžování jeho sestra Alana Hrbková - Hanousková jezdila Skibob )byl z Rokytnice.
Letos jsem také byla v Krkonoších ale z druhé strany na ,,Dvoračkách",abych rozprášila popel mého muže do ,,Kotle" bylo to jeho přání a já to také tak chci.

Končím dost smutně, ale bohužel to už je život. Příští rok mi bude 70 let tak to už člověk o ničem jinémani nepřemýšlí. Přeji Vám mnoho úspěchů ve vaší práci je hezké, že někdo mapuje zašlé časy. Budu pravidelnou návštěvnicí na Vašich stránkách také mám stránky, ale jen tak s povídáním a obrázky: www.jawowic.estranky.cz


Přeji hodně rekreantů ať se Vám daří.

Píši to tak jak se mi honí myšlenky hlavou tak prosím omluvte můj sloh a možná i pravopis již moc tak nikam nepíši.


Můj email : otwowic@centrum.cz

SLEDUJ  NÁS  NA: