Tato sekce je v prozatímním stádiu vývoje. Chtěl bych se tu věnovat starým fotografiím a obrázkům Krkonoš, jejich hlavních turistických destinacích a krásám přírody. Především se zaměřím na Mísečky, kde máme dva ubytovací objekty, Hotel Flora a Horskou chatu Tesla.

Možná budete mít víc informací o jednotlivých obrázcích, než mám já. V takovém případě budu velice rád, když mi pošlete e-mail.

V tuto chvíli mám omezené množství obrazových materiálů, ale to se časem zlepší.

První fotografie je pro mně velice vzácný historický materiál, protože na ní jsou vyfotografovány Dolní Mísečky a obě naše chaty, jak Flora (vlevo), tak Tesla (Flora byla dříve ČKD Praha a Tesla, byla Tesla :-), tedy alespoň se tak jmenuje po asi 40 let. Kdysi dávno se jmenovala prý Enzian - Hořec).
Snímek pochází někdy ze sedmdesátých let (je to pohlednice, možná má někdo doma stejnou...?). Obě budovy vypadají teď úplně jinak, Flora je přistavěná, Tesla se taky změnila. Podobný snímek by v současnosti nebylo možné pořídit, hlavně kvůli stromům, jednak na místě, kde stál fotograf, jednak stromy teď obklopují obě budovy.

Dostal jsem emailem jednu milou pamětnickou vzpomínku:

V Praze 25.1.2009

Na www jsem našel Vaše pěkné stránky o chatě TESLA a okolí. Posílám Vám k tomu toto pamětnické svědectví:
V roce 1953 jsem byl na lyžích na Mísečkách v chatě Tesla na školním výcviku 1. třídy průmyslovky. Tak se už Chata Tesla jmenovala tehdy. Tedy před 56 lety (píšete, že se tak jmenuje jen 40 let) Správcem chaty byl tehdy starší prima, veselý a společenský člověk. Protože všechno jídlo, které nám servírovali bylo podle něho " výživné" přezdívali jsme mu pan "Výživa". Polévky byly podle něho sice "z českých luhů a hájů", ale také výživné. Na okolních loučkách bylo lyžování i pro začátečníky. Byla tam i půjčovna lyží. Bylo nás asi 30 a myslím, že ten týden jsme byli v chatě sami. Okolo nebyly žádné velké stromy. Vaše stránky jsem si se zájmem prohlédl, je to dobře ukázat, že i dříve lidé žili a pracovali.

Děkuji
S pozdravem Ing. Václav Nejedlý

Jestřábí boudy

Byly postaveny v druhé polovině 30. let jako kasárny pro vojáky v nedalekém opevnění. Původně Jestřábích bud bylo pět. Za druhé světové války tam měli němci výzkumnou polární stananici. Prý zde panovaly podobné podmínky jako v Grónsku. Po válce je měl podnik Interhotel Krkonoše. Čtyři boudy sloužily jako ubytovny pro rekreanty a jedna bouda byla provozována jako restaurace. K chatám byl také vybudován malý lyžařský vlek. Časem chalupy chátraly a byla potřeba větší rekonstrukce, stát do rekonstrukce neinvestoval a možná důsledkem špatného technického stavu se objevují na chatách požáry. První bouda vyhořela v začátkem 50.let druhá v roce 1970. V sedmdesátých letech objekty sloužily jako ubytovny pro dělníky kteří pracovali na nedaleké Labské boudě.

Z důvodů špatného odvodu odpadní vody, splašky byly svedeny přímo do Kotelních jam, byl provoz v objektech uzavřen a 28. 9. 1986 KRNAP provedl jejich stržení a rozebrání.

V současné době na místě Jestřábích bud stojí trafostanice s garáří která slouží pro Vrbatovu boudu

Interiér Jestřábích bud můžete také vidět ve filmu: Svatební cesto do Jiljí (1983) od režisera Hynka Bočana.

Výstavbě opevnění na sklonku třicátých let dvacátého století předcházel projekt a výstavba takzvané Masarykovy horské silnice, jejíž budování bylo slavnostně odstartováno v roce 1934. Začínala nedaleko Jilemnice a podél toku Jizerky a kolem Dolních a Horních Míseček měla dosáhnout vrcholu Zlatého návrší a končit smyčkou u dnešní Vrbatovy boudy. Účel byl již zcela jasný – v sousedním Německu se totiž krátce po nástupu Adolfa Hitlera k moci začala stavět takzvaná sudetská silnice z Vratislavi až prakticky k hranicím, která výrazně snižovala možnost obrany západních Krkonoš.
Stavba silnice na české straně hor měla kromě strategických důvodů (o kterých se raději mnoho nemluvilo) za úkol také snížit následky doznívající hospodářské krize a zvýšit turistický ruch v této části hor. Čtvrtý – nejobtížnější úsek z Míseček byl započat firmou Fifka a Moravec v květnu 1934 a již 10. srpna 1936 proběhlo slavnostní otevření. Celkové náklady byly čtyři a půl miliónu Kč.
V návaznosti na tuto silnici měla na hřebenech vyrůst takzvaná Švehlova chata. Nemá cenu zde rozebírat smysl takové stavby jejíž výstavba byla plánována v těchto místech krkonošského hřebene v nadmořské výšce téměř 1400 metrů nad mořem. Význam byl spíše symbolický a chata měla demonstrovat nárok českého státu na toto převážně německé území. Měla obsahovat luxusní pokoje, vinárnu a restauraci o několika sálech, holičský salon a turistickou ubytovny. O slavnostním založení chaty dnes svědčí pouze polozapomenutý základní kámen, ležící nedaleko Vrbatovy boudy, na který počátkem září 1936 poklepalo hned několik ministrů a mnoho význačných funkcionářů, za přítomnosti velkého množství přihlížejících. Ddo suterénu měly být zabudovány kulometné pevnůstky, začleněné do systému plánovaného opevnění v této oblasti.

na fotce vlevo: Snímek z výletu Beneckých turistů do odstoupeného pohraničí. Listopad 1938

na fotce uprostřed: Civilní pracovní prapor přidělený ke 22 hraničnímu praporu nastupuje na Horních Mísečkách.

na fotce vpravo: Německá propagační fotografie řopíku na Zlatém Návrší. - v pozadí Labský důl a hraniční hřeben.

___ ___

Řopík je označení malé betonové pěchotní pevnůstky pohraničního opevnění. Lidové označení Řopík vzniklo podle ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací), které výstavbu řídilo a zadávalo práci externím společnostem.

Zlaté návrší, v pozadí Jestřábí boudy

Název Zlaté návrší (1141 m n.m.) vzniklo překladem původního německého Goldhöhe. Starší český název byl Krakonoš, jeden z nejstarších českých názvů v okolí vůbec, který dal také jméno celému pohoří. Společně s Kotlem (1435 m n.m.) a Lysou horou (1343,6 m n.m.) tvoří trojici nejvýraznějších hor západních Krkonoš.
Stejně jako v případě Lučního sedla i zde je mezi zmíněnými vrcholy a hraničním hřebenem poměrně rozsáhlá náhorní rovina s prameništěm Labe, Mumlavy a Pančavy. A shodně jako na Luční hoře i zde přechází hřebeny stará obchodní „Česká“ cesta, která sice nikdy nedosáhla proslulosti východnější „Jantarové“ cesty, ale přes to ani zde nebyl obchodní ruch zcela zanedbatelný. Zejména po vzniku skláren na obou stranách hor se tudy (v krosnách na zádech nosičů!) dopravovaly polotovary k dalšímu zpracování a hotové výrobky zpět na trhy do širokého podhůří.

Pohlednice čtyř chat na Mísečkách. Byly vytvořeny na podzim v roce 2003 správcem chaty Tesla a Flora který našel zalíbení ve fotografování Krkonoš. Je to tedy amatérská produkce s omezeným množstvím. Celkový počet těchto pohlednic bylo 2000 kusů a byly rozděleny správcům chat na obrázku. Waldheim, Kostka,Tesla a Flora.

Horská chata Tesla. Také nízkonákladová pohlednice jako ta předchozí. Minimální množství (2000ks). Zimní atmosféra chaty Tesla a jako podkladová fotografie byl použit snímek ze zlatého návrší, ten byl pořízen kolem roku 1999.

Hotel JAKI . Další zakázka na sebe nenechala dlouho čekat. Letní pohled hotelu JAKI s horskou květenou a krajinou v pozadí. Zrodil se v roce 2006 na objednávku správce hotelu. Podniková chata společnosti ZPA Košíře po revoluci objekt prodala do soukromého vlastnictví. Od té doby nese jméno JAKI podle majitele JAroslava KIndlmana.