Benecko - nejvýše položená krkonošská ves

Benecko, obch. středisko - Poustka 1 km - nad Horními Štěpanicemi 2,5 km - Rychlovský hrádek 3,5 km - nad Mikuláškovým mlýnem 4,5 km - U Baby 5,5 km - Benecko, obch. středisko 7 km

Pěkná, pohodlná, nenáročná okružní trasa vede vesměs po horských silničkách nebo po kvalitních, dobře schůdných cestách. Je ideální pro rodinný výlet, bez potíží ji zvládnou i děti. Nabídne nám pestrý členitý terén, ve kterém se lesíky střídají s loukami, neni tu nouze o krásné výhledy ani o stylové krkonošské chalupy.

Benecko, kdysi zapomenutá horská ves, dnes především oblíbené rekreační středisko, leží na západních svazích masívu Žalého v průměrné nadmořské výšce 850 metrů. Může se pochlubit primátem nejvýše položené vsi v celých Krkonoších. První zmínka o ni je z roku 1628, kdy se uvádí jako ves s pustým hamrem. Jméno zřejmě dostala po svém zakladateli Benešovi, i když legenda odvozuje její název od poustevníka řádu sv. Benedikta, který tu prý v dávných dobách žil se svým druhem - jelenem. Tento příběh dal také obci její znak - hlavu jelena se zlatým křížem mezi parohy. Původní obyvatelé Benecka byli především drobní chalupníci, dřevaři, přadláci, tkalci a později i perlaři a korálkáři.
O významnou změnu v životě obce se zasloužila turistika a zimní sporty, jejichž expanzi tu zaznamenali od konce 19. století. V roce 1892 vyrobil sekerník Vondrák na dolnoštěpanické pile pro hraběcí hajné první bukové lyže. Český Ski klub koupil v Benecku chatu a organizoval z ní první lyžařské výlety, zejména na Petrovku. Postupně vznikají další chaty, hotely a ubytovny; hrabě Harrach dává postavit na nejvyšším místě obce hotel Zlatou vyhlídku. Okupace českého pohraničí a následující válka tento slibný vývoj přerušily. Hotely a ubytovny   obsazuje hitlerjugend, stěhují se sem uprchlíci z vybombardovaných německých měst, Hančovu boudu zabírají němečtí letci. Po osvobození se začal život pomalu vracet do starých kolejí, slibný vývoj však zastavil rok 1948. Z hotelů a penzionů se staly rekreační objekty ROH a podnikové chaty. Přesto se i hodně stavělo a vylepšovalo. Vznikla zde rada sjezdovek a lyžařských vleků, zejména na svahu zvaném Kejnos, nechybí ani sjezdovka s nočním osvětlením, řadu vleků provozují hotely a podnikové chaty. Na okružní cestu se dáme od parkoviště a zastávky autobusů u obchodního střediska (1) po zelené značce. Odbočíme vpravo na úzkou silničku, která vlevo míjí vyhlídkovou Jindrovu skálu, na které je pamětní deska spisovatele a buditele Josefa Síra (1859-1920). Sír, rodák z Horní Branné u Jilemnice, byl vynikajícím znalcem zdejšího prostředí a lidí; hlavním tónem jeho knih (Horské prameny, Krkonošské povídky, V horské škole, Tkalci) je sociální soucit. - Projdeme kolem kamenného křížku a vstoupíme do lesíka zvaného podle poustevníka Benedikta Poustka. Vlevo od cesty vystupuje řada výrazných, několik metrů vysokých skalních bloků obdobného složení a původu jako Jindrova skála. Vpravo odbočuje silnička k osadě Rychlov, my jdeme stále rovně do tzv. Mládkových polí (vlevo). Můžeme si tu všimnout mohutné hradby z kamenů, kterou vyrovnali dávní obyvatelé z kamení sneseného z políček. Silnička mírně klesá po hřebeni kolem lesíka a hájků a nabízí nám výhledy na hřeben Žalého a osadu Mrklov, na druhé straně pak do hlubokého údolí Jizerky a na horskou ves Křížlice. Mineme rozcestí, na němž odbočuje cesta dolů do Štěpanické Lhoty (pěšina, vinoucí se šikmo vlevo mezi oběma cestami, by nás dovedla do lesa ke starému buku, pod kterým prý kázal Komenský) a pokračujeme k odbočce k chatě Pohlednička. Projdeme lesem při nevýrazném vrcholu kopce Houšť a začneme sestupovat k rozcestí nad Horními Štěpanicemi, kde je na sloupu turistická orientace (2). Otevírá se před námi nádherný pohled na část Českého hřebene s Lysou horou, Kotlem, Kotelními jámami a Krkonošem, v popředí pak na osady a samoty nad pravým břehem Jizerky. V těchto místech zelenou značku opustíme. Cesta se dělí do tří směrů: vlevo (se značkou) míří k Zákoutí a Dolním Štěpanicím, vpravo k samotám Pod Houští. My se pustíme tou prostřední, která klesá podél bříz, později drobnými lesíky ke dvěma domkům samoty Na hradišti. Asi 150 m za nimi roste u cesty skupina smrků, vlevo dolů se rozbíhá louka, ze tří stran ohraničená lesem. Uděláme tu krátkou odbočku a pustíme se volně loukou k posedu. Přímo za ním na kraji lesa je zajímavé středověké hradiště (3). Dávní zakladatelé tu překopali mohutné vápencové bradlo, zvané Vápenná skála, které strmě spadá do údolí Jizerky, a oddělili hlubokým ve skále vytesaným příkopem srpkovitého tvaru nevelkou svažující se plošinku, na které vybudovali hrádek. V terénu se nedochovaly žádné zbytky zdí, což svědčí o tom, že veškeré stavby tu byly pravděpodobně jen dřevěné. Archeologický výzkum zjistil četné nálezy keramiky. Místo se nazývá Rychlovský hrádek. Kdo a kdy tu opevněné sídlo založil, ani žádné další zprávy o jeho existenci, se nedochovaly. Zdá se, že hrádek byl postaven ve druhé polovině 13. stol. na ochranu obchodní cesty, vedoucí údolím, případně jako ochrana dolů a hamrů v okolí. Zanikl pravděpodobně ve 14. stol. Vrátíme se zpět na cestu a pokračujeme po ní svahem nad údolím, střídavě loukami a lesíky. Vlevo mineme samotu Na zadním hradišti, nad ní chalupu Na Hejlově, o kus dál chalupy V potůčku. Na kopečku a V trafice. „Trafika" je pěkné modrobílé roubené stavení s vyřezávanou lomenicí a štítem. Pod další dvojicí domků je rozcestí (4). Cesta vlevo by nás během několika minut dovedla k silnici v údolí Jizerky u Mikuláškova mlýna a hostince U Bradlerů, kde je i zastávka autobusů. Naše hlavní trasa však vede vpravo vzhůru silničkou, která zvolna stoupá rozptýlenými samotami osady Rychlov až k rozcestí u lesíka Baba. Dáme se vpravo, na dalším rozcestí čtyř cest rovně vzhůru. Stočíme se mírně vpravo (zleva se přidá silnička z Dolního Benecka) a dojdeme k prvnímu stavení po pravé straně. Před ním odbočuje doleva pěšina, která nás vede přes louku ke skupině chat a k silničce se zelenou značkou, po které jsme prošli již v úvodu výletu. Po ní se kolem kamenného křížku vrátíme zpět do centra Benecka.

Další doporučené cíle:
Dolní Benecko - 0,5 km severně od Benecka, původní centrum obce, roubená Škola z r. 1886 a další roubená stavení, přestavěný dům čp. 77 j e rodištěm závodníka B. Hanče, který tragicky zahynul na Zlatém návrší.

zpět