Údolím Bílého Labe, Weberova cesta
Modrá turistická cesta Dívčí lávky Luční bouda (780 m n. m.) (1420 m n. m.) délka 8,5 km, převýšení 640 m
Cesta slavnostně otevřena před více než sto lety (1891) patří k nejromantičtějším vycházkám v Krkonoších. Údolí je sevřeno ze severu Malým Šišákem a Stříbrným hřbetem, z jihu Prudkými srázy Kozích hřbetů. Setkáme se tu s mnoha jevy, které dělají Krkonoše Krkonošemi.
Od Dívčích lávek k vodopádům Bílého Labe vede cesta zpočátku po pravém břehu, kam ústí i všechny přítoky. Překročíme nejprve Červený potok, pak menší potok a o 3/4 km dál, těsně za vodopády Bílého Labe, i Hřímavou bystřinu .
Kdo údolí vytvořil ?
Nevelká, ale divoká říčka, která nás cestou provází, dokázala údolí vytvořit postupným zahlubováním do žulového podloží tzv. vodní erozí (všimněte si, jak se údolí hlubokým a úzkým tvarem připomínajícím písmeno V liší od sousedního Labského a Obřího dolu, které vymodeloval ledovec do širokého tvaru písmene U). Výskyt vodopádů a kaskád na Bílém Labi je naopak způsoben protichůdným procesem - při pohybech horninového podloží vznikají tlaky, které podloží v některých místech rozlomí a vysunou vzhůru (mluvíme o tektonických pohybech). Údolí formují navíc i zemní "laviny" neboli mury - bahnitokamenité proudy o objemu i několika tisíců m3 (tj. vícepodlažního domu!) sjíždějící ze strmých svahů zejména za silných letních lijavců rychlostí několika kilometrů za hodinu do údolí. Skromněji jim v tom napomáhají i skalní sesuvy a sněhové laviny
Od vodopádů k boudě U Bílého Labe pokračujeme po pravém břehu a 1/2 km pod boudou U Bílého Labe řeku překročíme na strmější stranu údolí. Bouda leží na rozcestí s Dřevařskou cestou - Žlutá značka) ve výšce téměř 1000 m n. m. (do těchto výšek sahaly původní převážně bukové porosty). Zde přitéká z bočního Čertova dolu Čertova strouha.
Není les jako les.
V dolní části údolí jsme viděli ještě původní bučiny - buk byl dříve nejčastější dřevinou až do l000 m n. m., kde jej vystřídaly "otužilejší" horské smrčiny. Ani smrk ovšem nedokáže vystoupit až na vrcholky. Přibližně v 1250 m n. m. (a na naší dnešní trase místy i podstatně níže) jej nahradí keřovitá borovice - kosodřevina. Od konce 15. století byly ovšem původní lesy mýceny - kvůli potřebě dřeva pro zpracování rud i kvůli získání nových ploch pro zemědělské hospodaření - tzv. . budaření. Možná vás překvapí, že v 17. a 18. století byly krkonošské lesy mnohem více zdevastovány než dnes. Dnešní podobu začal les dostávat od 2. poloviny 18. století (r. 1754 byl vydán Marií Terezií pro Království české "Císařský královský patent lesů a dříví", usilující o zlepšení stavu lesů). Pěstován byl pak především smrk (často nekrkonošského původu), jehož porosty dnes tvoří 90% krkonošských lesů. Se smrkovými monokulturami se setkáme po většinu naší cesty. Asi jste si sami povšimli, že snadněji podléhají polomům (mělký kořenový systém smrku si lze prohlédnout na našem východišti u Dívčích lávek) a znečištění ovzduší (''kyselým dešťům''). A Krkonoše, obklopené českými polskými i německými zdroji znečištění, tvořícími tzv. Černý trojúhelník, jsou takovému poškození zvlášť vystaveny. V člověkem vytvořených monokulturách (tj. porostech tvořených jediným druhem) se také přemnožují některé druhy hmyzu a stávají se pak "škůdci". Správa Krnapu dnes proto s pomocí nizozemské nadace Face usiluje o obnovu přirozeného složení krkonošských lesů Od boudy U Bílého Labe ke kraji Bílé louky. Jakmile vykročíme dál, vstupujeme do druhé zóny národního parku. Pokud jste si z východiště u Dívčích lávek nevzali sebou i návštěvní řád Krnapu, nezapomeňte, že od této chvíle byste neměli sbírat lesní plody a vstupovat mimo značené cesty (v zimě mimo tyčové značení), případně že byste měli sestoupit z horského kola. Po 1/2 km překročíme i hranici první - nejcennější - zóny a po dalších pár stech metrech se již dotkneme porostů kosodřeviny a překřížíme několik lavinových drah .
Lavina - zabiják nebo zahradník?
Na Kozích hřbetech se tvoří vlivem větru sněhové převisy, které při klimatických změnách sjíždějí v podobě lavin do údolí a běda tomu, co se jim postaví do cesty - ať je to neukázněný turista nebo strom Lesníkům, stejně jako turistům, tedy laviny spíše přidělávají vrásky na čele, zato pro bylinkáře a botaniky byly lavinové dráhy (v údolí Bílého Labe jich napočítáme pět) vždy ta nejlepší "loviště" Sníh tu jednak odstranil lesní porost a zajistil tak stovkám bylin dostatek sluníčka, zároveň je zdrojem dostatečné vlhkosti a v zimě zabraňuje promrzání půdy. Přes Bílou louku na Luční boudu. V létě nás vede skalnatá stezka vzhůru, v zimě je trasa uzavřena a tyčovaná cesta pokračuje dá1 při Bílém Labi přes Stříbrnou bystřinu až k Luční boudě Jsme v prostoru krkonošských "patnáctistovek" vpravo je třetí a druhá nejvyšší hora Čech - Luční 1547 m n. m. a Studniční , 1554 m n. m Rozsáhlá pláň Bílé louky je zčásti pokryta kosodřevinou, část byla po vzniku budního hospodářství vykácena a vypálena a luční porost tvoří horská tráva smilka tuhá.
Luční bouda - od budaření k turistickému ruchu.
Luční bouda je nejlegendárnější krkonošskou boudou s minimálně dalšími dvěma "nej-": Jde o boudu s nejstarší zaznamenanou historií - kámen s letopočtem 1623 či 1625 označuje pravděpodobně již datum přestavby V té době se na hřebenech již čile hospodařilo pásl se dobytek (zprvu převážně hovězí a kozy teprve později i ovce) a travařilo (sklízelo seno) Luční bouda měla díky poloze na staré obchodní stezce do Slezska i .strategický. význam - sloužila jako útočiště obchodníků Po zničení ať požáry či sněhem, byla vždy obnovena Od konce 18. století postupně střídají obchodníky a pašeráky noví návštěvníci hor - turisté Pro ně byla bouda přestavěna před více než 150 léty - v r. 1833 Další úprava v roce 1914 přidala druhé „nej-„ - 120 pokojů pro turisty z ní učinilo boudu největší Dnešní podoba je z roku 1940 (byla obnovena po požáru v r. 1938).
Kam dál? Od Luční boudy se můžeme vydat přes Úpské rašeliniště na Sněžku Jiná možná cesta vede k Rennerovu kříži, památníku obětem hor a do Špindlerova Mlýna. Třetí možnost dává stará Bucharova cesta Svatým Petrem do Špindlerova Mlýna (v zimě uzavřena!).