Po cestách jinověrců

Křížlice, host. U Bradlerů - Křížlice, u kostela 2 km - penzion Roudenka 3,5 km - Roudnice, hor. část 4 km - Paseky 5,5 km - Vítkovice, dolní část 6,5 km - Křížlice, host. U Bradlerů 8,5 km

Nepříliš obtížný okruh nás provede pěknými místy nad pravým břehem říčky Jizerky, osadami, v nichž kdysi dávaly lišky dobrou noc, a proto si je vybrali lidé, pronásledovaní pro víru. V jejich stopách půjdeme výhradně po neznačených cestách, proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost popisu trasy. Jsou to však, až na nepatrné výjimky, cesty kvalitní a dobře schůdné. Jako na většině ostatních krkonošských tras nechybí ani tady pěkné výhledy, postaráno bude i o občerstvení.

U autobusové zastávky se dáme po úzké silničce, stoupající svahem nad pravým břehem Jizerky. Vozovka se postupně stočí vpravo do bočního údolí, protékaného menším potokem, a vstoupí mezi domy vsi Křížlice. Mineme asfaltovou cestu, odbočující vlevo podél potoka, a poněkud prudčeji vystoupáme na malou náves poblíž Potoční boudy. První zmínka o Křižlicích (někdy se také uvádí jako ta Křížlice) je z roku 1492. V pobělohorské době při násilné protireformaci se řada lidí na Jilemnicku bouřila proti zákazu jiné než katolické víry. Náboženský útlak vedl ke vzniku mnoha náboženských sekt jako byli mikulášenci, novokřtěnci a v této části Krkonoš zejména adamité, kteří se nejdéle drželi právě v Křížlicích. Zdejší adamité „věřili a povídali, že boha není ani Čerta, leda v dobrých a zlých lidech. Majíce sebe za syny boží a ducha svého za ducha svatého, pravili, že neumrou navěky. Proto pokládajíce také manželství za hřích, smilství pak za povinnost, páchali na schůzkách svých beze studu věci, o nichž ani zdaleka psáti nemožno. Někteří také pokoušeli se choditi nazí, přičítajíce sobě rajskou nevinnost a za nešlechetníka považovali každého, kdokoli nedržel se strany jejich. Při svých plesích tančili nazí kolem ohně.. ."Jak napsal r. 1898 V. Durych. Nejen pro adamity, ale i pro české bratry se staly Křížlice útulkem v těžkých pobělohorských dobách. Mnozí obyvatelé tohoto kraje přijali katolickou víru jen z donucení, ve svém srdci zůstali evangelíky-pikharty. Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se na Jilemnicku přihlásilo 1151 lidí k evangelické víře. I přes odpor katolické církve a vrchnosti byl roku 1783 potvrzen evangelický pastor Štěpán Simko z Trenčína pro panství Jilemnice a Branná. Jeho sídlem se staly Křížlice. Na návsi tu dodnes stojí pastorovo obydlí - evangelická fara čp. 77 z konce 18. století, pozdně barokní stavba na čtvercovém půdorysu s mansardovou střechou a uvnitř s chodbami sklenutými křížovými klenbami. Hned po vydání tolerančního patentu si Křížličtí vystavěli evangelický kostel (na okraji stráně nad obcí), v roce 1872 doplněný věží. Je tu i kostel katolický, zasvěcený sv. Janu Křtiteli, empírová stavba z roku 1814. Pod kostelem je Krkonošská galerie, soustřeďující obrazy převážně s krkonošskými náměty (vstup na požádání).

Silnička sestoupí z vršku (vlevo při hlavní silnici je malé arboretum - park vzácných dřevin) a dovede nás na rozcestí. Vlevo míří cesta k silnici a prodejně smíšeného zboží, my půjdeme krátce rovně a hned nato vpravo asfaltovou cestou kolem domku. Začínáme klesat kolem zalesněného hřebene Aldrov, tu a tam míjíme osamocené domy. Držíme se stale asfaltové vozovky, neodbočujeme z ní vlevo ani vpravo. Silnička zprvu mírně, pak o něco prudčeji sestupuje travnatým svahem, nakonec se stočí vpravo kolem řady bříz a dovede nás na louku u lesa, kde končí. Jejím pokračováním jsou tři polní cesty. My se dáme cestou vlevo, která sestupuje podél lesa, u velkého rumiště mineme odbočku vlevo k samotám Paseky. Asi o 100 metrů dál podcházíme elektrické vedení. Tady cestu opustíme a půjdeme vpravo na pěšinu do lesa. Klesáme, zprvu podél kamenného náspu, pak vlevo přes něj na konec lesa. Přejdeme svahovou louku se skupinami bříz a po hřebínku sestoupíme k silnici na dolním okraji Vítkovic. Pokračujeme po ní vpravo údolím Jizerky. Mineme autobusovou zastávku, na protějším břehu pak i průmyslový objekt. Stále po silnici pěkným lesnatým údolím míříme k jihozápadu. Říčka Jizerka, která pramení na louce pod Horními Mísečkami a u Horní Sytové se vlévá zleva do Jizery, bývala v minulém století využívána pro splavování dřeva z krkonošských lesů. Ročně se po její hladině přepravilo 6 až 12 tisíc prostorových metrů paliva, 10 až 15 tisíc klád. Dřevo se k vodě sváželo v zimě na rohačkách a rovnalo se do hranic, při jarním tání se pak splavovalo na místo určení. Pro tyto práce však bylo třeba řečiště nejprve upravit, zejména zbavit je velkých kamenů. Jizerka má dodnes koryto poměrně čisté, místy se však zužuje a protéká skalními průrvami.

Asi po kilometru mineme na protějším břehu hájovnu, o půl kilometru dál se cesta stočí vlevo. V řece je vysoký jez, u kterého začíná dodnes z vetší části zachovaný náhon, kterým se kdysi přiváděla voda na Mikuláškův mlýn. Odtud je to už jen skok k hostinci U Bradlerů, kde výletní okruh uzavíráme.

zpět