Od Jizery do hor

Poniklá, žel. st. - Poniklá, kostel 2 km - Jestřábí v Krkonoších 5,5 km - pod Kobylou 7 km - Rezek 9 km - Stromkovice 11 km - Hradsko. údolí Jizery 16 km - Jablonec n. J.-Hradsko, žel. zast. 17 km

Až na výjimky vede trasa po silnicích a méně frekventovaných silničkách, nabízí nádherné pohledy na hřeben Žalého a zdatnějším turistům může sloužit i jako nenáročný nástup z údolí Jizery do vyšších partií hor.

Od žel. st. Poniklá na trati č. 042 Martinice v Krkonoších - Rokytnice n. J. se dáme po žluté turistické značce po lávce na levý břeh Jizery a po silnici proti jejímu proudu, avšak po pár krocích uhýbáme   vpravo, zkracujeme zatáčku vedlejší komunikace a pak už po silnici mírně stoupáme obcí Poniklá. Jméno ponorného potoka i jméno obce jsou odvozena, podobně jako název říčky Punkvy v Moravském krasu, od staročeského ponikat - ztrácet se. Vpravo od nás se nachází vchod do veřejnosti nepřístupné Ponikelské jeskyně, součásti rozlehlého krasového systému. Ve vápencových jeskyních byly objeveny dva 75 m dlouhé dómy a jezero. Poniklá je ovšem známa především dolováním rud a těžbou tuhy (nad bývalým čp. 7 - u Patočků - se na pozůstatcích haldy dodnes nalézají hrudky mazlavého grafitu), tkalcovnou a přádelnou bavlny, výrobou skleněné bižuterie a zejména domácím perlařstvím a výrobou vánočních ozdob. Obec, ležící při Ponikelském potoku, levém přítoku Jizery, je poprvé zmiňována r. 1354 jako zboží štěpanického hradu. Stavební dominantou je kostel sv. Jakuba Většího, barokní dílo z r. 1682 na místě původního roubeného kostelíka ze 14. stol., s cínovou křtitelnicí z r. 1722. Proti kostelu vidíme sochu sv. Jana Nepomuckého s anděly z r. 1750. Velice pěkné jsou některé roubené domy (např. čp. 56 z roku 1787). V obci je koupaliště jako součást sportovního areálu na jihozápadních svazích Homole (683 m).

Poniklá (stejně jako Jestřábí na naší další trase) ovlivnila tvorbu dvou spisovatelek - Amálie Kutinové a její dcery Marie Kubátové. V Poniklé u bratrů Tuláčků poznaly muzikantské tradice, písničky, které si tkalcovský dělník Karel Tuláček skládal, a dochovaly ve svém díle hezký doklad lidové tvořivosti. Na zdejším hřbitově je i hrob slavného krkonošského loutkáře Viléma Majznera.

Na konci obce u chráněné lípy U Tomášů zkracujeme zatáčku silnice a pak dál mírně stoupáme po vozovce do úhledné horské vsi Jestřábí v Krkonoších, připomínané roku 1562. Zaujmou nás nejen pěkně upravené chalupy (např. čp. 21 s kabřincem), ale i hezky udržované horské louky. V obci se narodil pedagog, spisovatel a novinář Jan Kadavý, kterého připomíná pamětní deska (1810-1883).

Kousek za hospodou odbočuje žlutá značka na vedlejší silničku vlevo. Mírně stoupáme k okraji obce. U nového domku s kamennou podezdívkou silnička uhýbá doprava k silnici, my pokračujeme přímo a mírně stoupáme otevřeným terénem, nabízejícím hezké výhledy, k rozcestí pod Kobylou - vrch (897 m) zůstává po naší levé ruce. Tady žlutou značku opustíme.

Pokud zvolíme náročnější variantu, pak po žluté sejdeme do známé krkonošské vsi Vítkovice. Vzhledem k tomu, že do jejího katastru patří i horské samoty, má pozoruhodný výškový rozdíl 800 m. Ves byla založena před třicetiletou válkou v souvislosti se sklářskými hutěmi, které byly v provozu do konce 18. stol. Patřily k ní i osady Skelné Hutě a Přední Schüsselbauden - tedy Dolní Mísečky. Původní pila byla přestavěna na papírnu, známá je místní tkalcovna. Ve vsi stojí barokní kostel sv. Petra a Pavla z r. 1690, nad ním je barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1741. V okolí obce jsou vynikající lyžařské terény s vleky. V katastru obce je mj. i Janova Hora, osada s farmou, na které se chovají huculské koně - máme zde nejen možnost ubytování, ale i celoročních vyjížděk.

Nechceme-li ztrácet nadmořskou výšku, pak na rozcestí pod Kobylou značku opustíme a pokračujeme po silnici směrem k Rezku. Je to pohodlná a vcelku příjemná cesta, provázená nádhernými pohledy na hřeben Žalého s chalupami Benecka. Silnice nás přivádí až na dohled Rezku - z Poniklé jsme zdolali převýšení zhruba 500 m, ale rozložené do nenápadného pozvolného stoupání. Proti nám od Rezku přichází modrá značka. Nechceme-li se zastavit v jednom ze dvou příjemných pohostinských zařízení, odbočíme po modré značce ze silnice vlevo. Lesní cesta nás přivede na silničku, po ní jdeme krátce vlevo, nepřehlédneme odbočku a uhneme po pár krocích vpravo na širší cestu a z ní vlevo na úzkou pěšinu, která prudce klesá hezkým smíšeným lesem. To je prakticky jediná „terénní vložka", dál už je to trasa velice pohodlná, vedoucí po silnici údolím Vejpálického potoka. Z osady Stromkovice jezdí i autobus - můžeme si trasu zkrátit. Jinak stále sledujeme málo frekventovanou komunikaci sevřenou z obou stran strmými zalesněnými stráněmi, obdivujeme mnohé pečlivě udržované krkonošské chalupy. V závěru podejdeme železniční trať a vykročíme na hlavní silnici. Po ní se dáme vpravo k malému parkovišti a odbočce do Vysokého n. J. kousek pod hradem Nístějkou. Buď využijeme autobusového spojení nebo pokračujeme beze značky opatrně po poměrně frekventované silnici kolem rozsáhlého komplexu textilní továrny v Hradsku k žel. zast. Jablonec n. J.-Hradsko.

zpět