Za výhledem na Ptačí kámen

Špindlerovka - Pod Petrovkou 2 km - Petrovka 2,5 km - Ptací kámen 3,5 km - Fučíkovy Boudy 5 km - Medvědí bouda 6 km - Davidovy boudy 7,5 km - Lužická bouda 10,5 km - Špindlerovka 11 km

Trasa prochází méně známými partiemi mezi Špinidlerovkou a Špindlerovým Mlýnem. Neni příliš náročná, zejména její závěrečná část však vyžaduje dobrou obuv a určitou fyzickou zdatnost. Nebudeme zdolávat žádné velké převýšení, stoupáni jsou jen pozvolná, i když ne vždy po dobrých cestách. Výhled z Ptačího kamene patří k nejkrásnějším v této části hor.

Výchozím místem tohoto putování je Špindlerovka, správně Špindlerova bouda (1), stojící ve Slezském sedle (1198 m) na západ od Malého Šišáku v Pohraničním hřebeni. Vede sem horská silnice (omezený vjezd) ze Špindlerova Mlýna. Ze stejného místa sem jezdí kyvadlová autobusová doprava; před chatou je velké parkoviště. Projekt silnice byl vypracován v roce 1895, ale stavět se začalo až roku 1914. Pracovala tu řada Italů, převážně jako kameníci. Na jejich píli si nikdo stěžovat nemohl, zato prý na horkokrevnost ano. Téměř žádný výplatní den se tak díky tomu neobešel bez bitky na nože. První objekt v místech dnešní Špindlerovy boudy postavil v roce 1784 Ignác Hallmann. Zaniklá bouda byla obnovena v letech 1814 a 1834 a jméno dostala po jednom z majitelů. V září 1938, v době zvyšujících se provokací henleinovců, byla Špindlerovka (a spolu s ní i blízká Petrovka) obsazena německými povstalci z Říše, došlo tu k bojům s četníky a následně pak k obsazení celého území čs. vojskem.

U Špindlerovky na polské straně hranice stojí polská celnice, směrem k jihu ve svahu nad silnicí skupina samot, tvořených převážně hotely a penziony. Na cestu se vydáme po červené značce (Cesta česko-polského přátelství). Vede nás těsně podél hranice, střídavě po našem a polském území, asfaltovou vozovkou prakticky po rovině. Mírné stoupání je jen na nevýrazný vrchol Čihadla (1217 m). Řídkým horským lesem dojdeme až na rozcestí, kde státní hranici přechází silnice směrem do polské Przesieky (bez možnosti přechodu). Stojí tu pomník, který připomíná, že 7. října 1992 zahájily Správa KRNAP a Nadace Face z Nizozemí spolupráci při obnově lesů v národním parku. Vcelku pohodlně dojdeme k odbočce zelené značky a pak na rozcestí Pod Petrovkou, odkud se dáme vlevo po modré značce k Petrově boudě (2). Modrá nás pak vede dál lesní pěšinou prakticky po vrstevnici nízkým lesem k výrazné skalní kupě zvané Ptačí kámen (3), která vybíhá jako krátká rozsocha z Pohraničního hřebene. Můžeme vystoupit na žulový skalní výchoz (1310 m) a pokochat se nádherným výhledem na větší část Sedmidolí, Labský důl a Medvědín. Za vyhlídkou se cesta stočí vpravo a začíná klesat zalesněným svahem pod Mužskými kameny do horní části Medvědího dolu. Terén je značně kamenitý, překračujeme četné kořeny a v jednom místě i proud velkých balvanů - kamenné moře. Místy se nám otevírá pohled do Medvědího dolu a na protilehlé Boudy Fučíkovy a Medvědí. Stočíme se vlevo, překročíme Medvědí potok a velkým obloukem přejdeme na protější stranu údolí. Za stálého klesání dorazíme k Fučíkovým Boudám (4), původně Bradlerovým, založeným již v roce 1637. V nedávné minulosti tu bylo výcvikové středisko ČSTV, dnes jsou majetkem KČT.

U Fučíkových Bud vyměníme značku - dál půjdeme po žluté silničkou dolů (výhledy), přejdeme les a prudkým klesáním sestoupíme k Medvedí boudě (5). Žlutá spojka tu končí - zbytek cesty nás povede značka modrá. Dáme se po ní vlevo přes terasu, pak pěšinkou přes louku a dolů pasekou do Medvědího dolu. Po lávce přejdeme Medvědí potok a pokračujeme cestou nad protějším břehem. Kousek pod lávkou je na potoce pěkný, mohutný, asi 3 metry vysoký vodopád. Cesta mezi Medvědí boudou a Davidovými Boudami se jmenuje Školní, snad proto, že v 1. polovině 19. století byla na „Davidovkách" zřízena jednotřídní škola, do které docházely děti z okolních bud. Na rozcestí u Davidovy boudy přetneme silničku, po které prochází žlutá značka, a po široké cestě míříme do údolí Červeného potoka. Chvíli mírně stoupáme proti proudu, pak potok překročíme a jdeme lesem ve svahu Pohraničního hřebene. Z pasek se nám občas otevřou výhledy do kraje. Asi 1200 m za Davidovými Boudami je u cesty hromada klád. Tady širokou vozovku opustíme a dáme se vlevo na stoupající kamenitou pěšinu, klikatící se mladým řídkým smrkovým lesem. Pěšina je místy dost mokrá, tu a tam překračuje drobné potůčky, zdrojnice Červeného potoka. Terén se nakonec změní v souvislou mokřinu, kterou v nejkomplikovanějších úsecích překračujeme po dřevěném chodníku z klád. (Klády jsou místy ztrouchnivělé a polámané - postupně se vyměňují.) Nakonec dřevěný chodník zcela vystřídá pevnou zem a vede nás divokým nevlídným lesem po úbočí vrchu Čihadla asi kilometr. Pak cesta vystoupí na silničku; jdeme po ní vpravo mírně dolů, na křižovatce se dáme vlevo vzhůru do Slezského sedla k parkovišti a zastávce autobusů u Špindlerovy boudy.

zpět