Za rokytnickými vyhlídkami

Rokytnice nad Jizerou, nám. - Kostelm cesta, rozc. 2 km - Ručičky 5 km - Hoření Domky 6 km - Huťský potok 7 km - Huťský vodopád 8 km - Horní Rokytnice 10 km - Horní Ves 12 km - Rokytnice n. J., nám. 13 km

V údolích Jizery, Huťského a Černého potoka a potoka Rokytnice je položeno městecko, které se stalo oblíbeným rekreačním střediskem a jedním z nejoblíbenějších lyžařských center u nás. Následující trasa po úvodním sloupání k Ručičkám (převýšení asi 400m) nabízí už jenom příjemnou cestu a překrásné výhledy.

Původní osídlení Rokytnice n. J. je doloženo v 16. stol. (obec založena kolem r. 1574), kdy se v údolí Huťského potoka těžilo stříbro, měď a olovo. Huťskému potoku se původně říkalo Rokytnice, podle přídavného jména rokytná, tedy voda, tekoucí mezi rokytami (vrbami). Zaznamenán je i starý evangelický název obce, jež se stala útočištěm mnoha protestantů – Kalich. Zdejší ložiska rud nechal zkoumat r. 1625 Albrecht z Valdštejna, přičemž byla odkryta celá řada dřívějších důlních prací. Povolán byl odborník z Jáchymova, Valdštejn vydal řád, ve kterém horníkům slíbil obytná stavení a možnost získání selských usedlostí za výhodných podmínek Nejvýše položeným dolem v oblasti byl „Vysoký hrad" na Kotli - ruda odtud musela být snášena do Rokytnice; za jeden dopravený centýř (61,6 kg) se roku 1630 platilo 12 krejcarů. Valdštejnova smrt ale znamenala i úpadek rokytnických dolů. Po ukončení třicetileté války byl učiněn pokus oživit vesměs zpustlé a zatopené šachty, jen málokteré z důlního zařízení totiž zůstalo v provozu. Rokytničtí těžaři žádali o státní podporu k otvírce stříbrné žíly, ale marně. Z r. 1814 se dochovaly zprávy o prohlídce dolů na kalamín (shmithsonit) a žádost o povolení dolování olověných rud. V letech 1853-1856 byla v Horní Rokytnici dokonce postavena úpravna a třídírna rud, ale projekt přinášel jen ztráty Marný byl i pokus o těžbu z r. 1909. Důležitá je i sklářská tradice. V západní části Krkonoš byl dostatek dřeva, zdejší oblast nebyla zatížena úkolem dodávat dřevo pro kutnohorské doly, jako se to dělo ve východní časti hor. Již před r. 1562 založil majitel panství Arnošt z Újezdce a Kunic v Rokytnici huť, v níž pracovala známá sklářská rodina Schürerů. Huť se ovšem také musela později za dřevem stěhovat. Rokytnická sklárna byla v provozu od r. 1574 do r. 1599.

Po třicetileté válce bylo Rokytnicko převážně protestantského vyznaní. Hejtman jilemnického panství Jiřík Hartmann z Hartenštejna v soupisu poddaných r. 1651 neměl u jediného člověka zaznamenáno, že je katolík. Misionář Kašpar Ding z tovaryšovstva Ježíšova pak o pár let později jen konstatoval, že se s tím prakticky nedá nic dělat. Nicméně se o to pokusil a získal i několik zarytých kacířů A tak se o sv. Janu r. 1680 rozhořel na Kotli velký oheň, který měl dokumentovat vítězství církve. Neměl to ale páter vůbec jednoduché, během mise bylo jeho rokytnické obydlí třikrát přepadeno. O protireformačních taženích se vyprávěly někdy i značně nadsazené příběhy, na druhé straně vznikala řada sekt, z nichž nejsilnější byli adamité. Na Rokytnicku docházelo i ke vzpourám nespokojených poddaných - např. r. 1704 při stavbě pivovaru a především v letech 1775-1776, kdy se bouřili sedláci na více místech v Čechách. Na rozdíl od jiných panství se ale němečtí obyvatelé Rokytnice nepřidali k českým povstalcům, naopak, postavili se za panského úředníka a pomáhali povstání potlačit. V červnu 1776 se lidé ozbrojili vidlemi, puškami a šavlemi a zaútočili na panský dvůr a na faru. Majitel bělidla a lesmistr je se svými lidmi odrazil a poté definitivně zjednali pořádek husaři. Vůdcové povstání byli chyceni a zemřeli v žaláři. V 18. stol se velká část obyvatel Rokytnice věnuje tkalcovství, počátkem 19. stol je však domácí práce vytlačována tovární textilní výrobou - to vede k dalším nepokojům, při kterých je 1. 12.1839 zničeno zařízení mechanické přádelny J. Grossmanna. Roku 1873 je zde založena nižší tkalcovská škola. Rozvoji průmyslu pomáhá i vybudování železniční trati Martinice v Krkonoších - Rokytnice n. J., jež byla slavnostně otevřena 7.12. 1899. Po druhé světové válce tu pokračuje textilní výroba, především ale město nabývá stále většího významu jako oblíbené sportovní a rekreační centrum.

Původně dřevěný protestantský kostel z r. 1598 byl nahrazen v době protireformace zděným objektem. V letech 1752-1759 byl na jeho místě postaven jednolodní pozdně barokní kostel sv. Michala podle plánů neznámého vídeňského architekta. Zařízení je klasicistní, cínová křtitelnice pochází z r. 1793. Socha sv. Jana Nepomuckého je z 18. stol. Secesní radnice s 37 m vysokou věží byla postavena r. 1903 a v sedmdesátých letech 20. století rekonstruována. Na mnoha místech jsou k vidění typická roubená horská stavení.

Z náměstí se vydáme po žluté turistické značce. Stoupáme po zpevněné cestě na silničku v Horním Koutu, za ní stále vzhůru volným terénem k Holému vrchu a prakticky po spádnici přes louku k aleji. Následuje příjemná takřka vrstevnicová Kostelní cesta jehličnatým lesem s příměsí buků. Mezi stromy občas zahlédneme Lysou horu a Kotel. Přejdeme rozcestí se zelenou značkou a dorazíme ke Staropacké chatě, u níž je pramen pitné vody. Pomníček u další chalupy připomíná, že tady roku 1986 ve věku 24 let tragicky zahynul Franz Peter. Odtud už stoupáme strměji a otevírají se nám stále širší pohledy na Vysocko a Kozákov v Českém ráji. Dorazíme na rozcestí Ručičky (1), odkud se dáme vpravo po modré turistické značce. Mírně klesáme, na vidlicovitém rozcestí vybíráme pravou cestu a sestupujeme k chatě Lovčenka. Přetínáme sjezdové tratě a vleky po svazích Lysé hory, těšíme se pěknými výhledy od chaty Švadlenka. Pohodlná silnička za Švadlenkou klesá vpravo k chatě Světlanka, my pokračujeme přímo do údolí Huťského potoka. Tady se modrá značka dělí - přímo bychom kolem Huťské boudy šli k rozcestí pod Dvoračkami, leč dáme se po modré značce vpravo divokým údolím do míst, kde asi z dvacetimetrové výšky skáče po kamenech voda Huťského vodopádu (2). Cesta vyúsťuje na silničku, po níž se pohodlně kolem půvabných chalup dostaneme k silnici v Horní Rokytnici.

U hotelu Olympia se dáme vlevo na vedlejší silničku, z níž za penzionem Barborka odbočíme vpravo na zpevněnou komunikaci, stoupající mírně pod malým vlekem a cvičnou lyžařskou loučkou. Z cesty se otvírají parádní výhledy na Rokytnici zarámovanou Lysou horou a Kotlem. Dorazíme na rozcestí (3) se žlutou turistickou značkou, po níž vpravo scházíme zpátky na náměstí v Rokytnici nad Jizerou.

zpět