Za mlynářem Špindlerem

Špindlerovka - Lužická bouda 0,5 km - bouda U Bílého Labe 3,5 km - Špindlerův Mlýn 9 km

Vyhlídková cesta nad oběma břehy Bílého Labe nám místy nabídne pohledy „z ptačí perspektivy". Ušetříme stoupání na Špindlerovku,  takže většinou půjdeme z kopce, zadýchat se můžeme jen při krátkém výstupu na úbočí Kozích hřbetů. Většinou budeme kráčet po lesních cestách, místy po kamenitých pěšinách; za vlhkého počasí nám může situaci zkomplikovat bláto, případné kluzké balvany.

Výchozím místem trasy je Špindlerova bouda či Špindlerovka (1), kam bez problémů dojedeme autobusem ČSAD ze Špindlerova Mlýna. Pokud bychom dali přednost pěšímu výstupu, použijeme zelenou značku přes Dívčí lávky a Jelení Boudy.

Od Špindlerovky až do cíle cesty nás povede žlutá značka. Zprvu sestupujeme mírně svažitou loukou k Lužické boudě (2). která není veřejnosti přístupná. pak pokračujeme vlevo dolů silnicí kolem penzionů a hotelů. Projdeme pravotočivou zatáčkou a na jejím konci se dáme vlevo na pěšinu, která prudce klesá břehem. pak cípem lesa k široké cestě. Kolem nás je obrovská holina; na vlastni oči se tu můžeme přesvědčit, že i Krkonoše byly v nedávné době zasaženy negativními vlivy imisí, což vedlo k poškození a odumírání velkých lesních ploch. Tam, kde ještě před deseti, patnácti lety stály mohutné smrky jsou dnes jen smutné mýtiny. Ale situace se rychle mění k lepšímu. Díky intenzivní péči, kterou věnují lesníci ve spolupráci s holandskou nadací Face obnově lesních ploch a jejich ošetřování, se i rozlehlé holé plochy v blízkých letech znovu zazelenají. Není to rozhodně laciná záležitost - každý rok se věnuje na zmrtvýchvstání krkonošských porostů více než 10 miliónů korun. Díky odlesnění se nám však z cesty otevírají kouzelné pohledy do hlubokého údolí Bílého Labe a hlavně na protilehlý hřeben Kozích hřbetů a Luční horu. Asi po 1,5 km, v místech, kde se cesta začíná stáčet vlevo směrem na Čertův důl, odbočíme doprava na nevýraznou pěšinu, která sestupuje řídkým mladým lesem až k místu, odkud je pěkný výhled na boudu U Bílého Labe. I když je bouda prakticky pod námi, přímý sestup k ní není možný. Proto nás pěšina vede hustým mladým lesem vlevo až ke korytu Čertovy strouhy, která tu protéká přes mohutné balvany. U břehu se stočíme ostře vpravo a podél potoka po kamenech sejdeme k chatě (3), která budí dojem pohádkové chaloupky na pasece v lese.

U chaty protíná naši cestu modře značená trasa, procházející údolím Bílého Labe ze Špindlerova Mlýna na Luční boudu. Poblíž rozcestí je studánka sv. Huberta, věnovaná památce lesníka Jaroslava Špačka.

Následuje nepříliš dlouhý, ale dost příkrý výstup do severního svahu Kozích hřbetů. Kamenitá cesta nás dovede k pruhu lesa, na jeho konci stoupání ustane a objeví se široká pohodlná cesta, zvaná Dřevařská. Pokračujeme po ní prakticky po vrstevnici nebo jen velmi zvolna klesáme. Také prudký břeh, po kterém procházíme, je dnes bezlesý a představuje bezútěšnou, několik kilometrů dlouhou mýtinou. Zato však oceníme výhledy, které cesta nabízí. Přehlédneme odtud značnou část Pohraničního hřebene s dominantou Malého Šišáku, prakticky celou východní část Sedmidolí s desítkami bud, roztroušených po horských loukách i v údolích potoků. Nejkrásnější je pohled z místa, kde se cesta začíná stáčet vlevo (4). Přímo proti nám zurčí vody Hřímavého potoka, protékající holým balvanitým korytem, vlevo od nich je pak skupina Jeleních Bud. - Obcházíme západní ostroh Kozích hřbetů, hluboko pod námi pod Dívčí lávkou vidíme soutok Labe a Bílého Labe, o kus dál už z ptačí perspektivy nahlížíme na Špindlerův Mlýn. Dřevařská cesta začíná znatelněji klesat, nakonec zahne vpravo a sestoupí na severní okraj města, kde je rozcestí turistických cest (5). Odtud jdeme stále dolů střídavě cestou, asfaltovým   chodníkem a nakonec silničkou kolem hotelů a penzionů k ústřední orientaci na náměstí ve Špindlerově Mlýně. Špindlerův Mlýn je dnes bezesporu nejvýznamnějším turistickým střediskem celých Krkonoš, střediskem mezinárodního významu, kam se v zimní i letní sezóně sjíždějí desetitisíce milovníků lyžování a turistiky. Vznikl jako samostatná osada zhruba před 200 lety, pravděpodobně v souvislosti s těžbou a zpracováním rud, mj. zlata a stříbra. Ke svému jménu prý přišla vcelku náhodou. Ve mlýně pana otce Špindlera se scházeli obyvatelé dřevařských chalup na úbočí Kozích hřbetů a kutiště v Dlouhém dole pod Stohem. Opakovaně, v roce 1784 a v roce 1787, odtud posílali supliky císaři Josefu II., aby si konečně mohli postavit kostelík namísto rozpadající se kapličky ve Svatém Petru. Kýžený patent se podařilo získat až v červenci roku 1793 od císaře Františka II. A protože jedinou zpáteční adresou v celé korespondenci mohl být „Špindlerův mlýn", byla posléze celá osada takto označována. První kostelík byl postaven ze dřeva. Teprve 26. června 1802 byl položen základní kámen pro nový zděný kostel sv. Petra a Pavla. První bohoslužby tu zazněly 1. listopadu 1807. Místní tradice praví, že ze staré svatopetrské kapličky sem byl přemístěn umíráček, známý svým vysokým hlasem. Jeho zvuk prý je dán příměsí zdejšího stříbra, přidaného do ušlechtilé zvonoviny. Tedy to, co horníci dobyli z nitra země, je doprovázelo i na poslední cestě. Až do konce 19. století byl Špindlerův Mlýn nepříliš významnou vsí. Pak však nastal - v souvislosti s obrovským zájmem o turistiku - nebývalý stavební rozvoj. Napomohla mu příznivá poloha obce, rozložené v blízkosti všech významných krkonošských atrakcí. Přístup zajišťovala silnice údolím Labe z Vrchlabí, otevřená pro veřejnost v roce 1880. Zatímco v roce 1870 sem ročně přijíždělo na 700 hostů, před koncem 19. století jich bylo již 16 000. Řada kapacitních ubytovacích a stravovacích objektů tu vznikla v období mezi dvěma světovými válkami, další pak po roce 1945. Charakter veřejné rekreace se však značné změnil, když mnohé hotely byly upraveny na zotavovny ROH a podnikové chaty. Nyní jich většina opět slouží široké veřejnosti. Katastr Špindlerova Mlýna tvoří kromě vlastního horského města na soutoku Labe a Dolského potoka značně rozlehlé území (77 km2) s desítkami samot, sahající od Labské boudy na západě k Luční boudě na východě, severní hranici tvoří státní hranice s Polskem. Největší a nejfrekventovanější sportovní zařízení tvoří lyžařský areál ve Svatém Petru, v samém Špindlerově Mlýně se zájem lyžařů soustřeďuje na svahy Medvědína. Sjezdaři, ale hlavně pěší turisté využívají sedačkové lanové dráhy na Pláně a Medvědín, jsou tu i desítky veřejných i soukromých lyžařských vleků.

zpět